HCM (Hypertrophic cardiomyopathy) – hypertrofická kardiomyopatie
Je to onemocnění srdce, způsobené ztluštěním stěny levé srdeční komory, což zmenšuje prostor pro krev. Krev se pak hromadí v levé předsíni a způsobuje její dilataci (rozšíření). Také je možné hromadění krve v plicích, pak se sníží plnění levé komory a nastane levostranné srdeční selhání. Nahromaděná krev v levé předsíni se může formovat do sraženin, které se mohou utrhnout a cestovat do jiných částí těla. Odtok krve z levé komory může být také ucpán, což pak ztěžuje pumpování krve do zbytku těla. Příčina HCM je v mnoha případech neznámá. Může být genetickým onemocněním u mainské mývalí kočky, americké krátkosrsté, ragdoll, norské lesní, turkish van, scottish fold, britské krátkosrsté a devon rex. HCM se může objevit i sekundárně jako následek hyperthyroidismu (onemocnění způsobené nadměrnou činností štítné žlázy), hypertenze (vysoký krevní tlak) či aortální stenóze (kongenitální srdeční defekt). U samců se HCM vyskytuje častěji než u samic. Klinické příznaky: HCM je obvykle zjištěna předtím, než se rozvine srdeční selhání, protože 80% postižených koček mají srdeční šelesty, které jsou slyšet při rutinním klinickém vyšetření. Také může být zaznamenán abnormální srdeční rytmus (arytmie), nebo extra srdeční ozva (cválavý rytmus). HCM může mít různé stupně závažnosti. Lehčí formy se mohou rozvíjet a zhoršovat, nebo mohou být ustálené po mnoho let. Obvykle chybí časné příznaky, jako je letargie a neschopnost tolerovat zátěž. Prvním zaznamenaným příznakem je pak zrychlená dechová frekvence (rychleji než 50/min.) a namáhavé dýchání. Pokud se sraženina uhnízdí v cévách předních či zadních nohou, postižená noha může být paralyzována – má studené a modré polštářky. Tento stav je velmi bolestivý. Diagnostické testy je doporučeno provést poté, co je zjištěn srdeční šelest. Testy zahrnují RTG snímkování hrudníku, echokardiogram (ultrazvuk srdce), měření krevního tlaku a hladiny hormonů štítné žlázy (u koček starších pěti let). Ostatní laboratorní testy, kterými jsou kontrolovány ledviny a ostatní orgány mohou být provedeny u koček se srdečním selháním či krevními sraženinami. Pokud jsou přítomny arytmie, je indikováno vyšetření EKG. Krevní testy na zjištění genu, který způsobuje HCM, se provádí u mainské mývalí kočky a u ragdoll. Léčba a následná péče, možnosti léčby – není žádný lék, který by byl prevencí rozvoje HCM, takže asymptomní kočky nemusí být léčeny do té doby, dokud se u nich neprojeví obstrukční HCM nebo hypertrofie komor, zvětšení předsíně a srdeční frekvence rychlejší, než je norma. Následná péče – kočky se symptomatickým HCM a bez zvětšení levé předsíně jsou obvykle zvány na kontroly každý 4. až 6. měsíc (s opakovaným ECHO vyšetřením), pokud jsou stabilní tak pak každý rok. Středně postižené léčené kočky jsou kontrolovány daleko častěji, v závislosti na použitých lécích. Kočky s levostranným srdečním selháním jsou kontrolovány častěji, provádí se RTG hrudníku a laboratorní testy, které ukáží, jak pacient reaguje na léčbu. Kočky se sekundární HCM často dochází na opakované ECHO vyšetření 4-6 měsíců po léčbě jejich základního onemocnění, aby se zjistilo, jestli je HCM v regresi. Kočky se srdečními šelesty a normálním ECHEM mohou být monitorovány každoročním ECHO vyšetřením. Prognóza – kočky s levostranným srdečním selháním mohou žít rok i déle, pokud jsou reakce na léčbu dobré. Kočky s pokročilým HCM obvykle umírají kvůli srdečnímu a ledvinovému selhání. Kočky s trombózou mají velmi slabou prognózu. Asymptomatické kočky (bez příznaků choroby) mohou přežít roky, pokud je jejich onemocnění stabilní. Skvěle zpracované pojednání o této nemoci najdete na tomto odkazu: https://www.goisovka.cz/hcm/
PKD (Polycystic Kidney Disease) – polycystická choroba ledvin
Je to dědičná nemoc, která se vyskytuje nejen u koček, ale i u lidí a jiných zvířat. Projevuje se tvorbou ledvinových cyst (dutin) vyplněných tekutinou. Tyto cysty ohrožují funkci ledvin a mohou vést až k selhání ledvin a smrtí nemocného jedince. PKD je nevyléčitelné chronické onemocnění, míra závažnosti se liší případ od případu. Klinické příznaky nemoci u koček s PKD závisí na velikosti a množství cyst v ledvinách. S přibývajícím věkem se cysty zvětšují a jsou početnější. U dospělého zvířete mohou dosahovat až několika centimetrů. Čím větší část funkční tkáně ledvin je nahrazena nefunkčními cystami, tím dříve se začnou projevovat první příznaky selhávání ledvin – postupné nechutenství, ztráta hmotnosti, zvýšený příjem tekutin, častější močení atd. Kvůli dědičnosti choroby je důležité nemoc diagnostikovat včas. Zvířata, která nemají žádné závažné zdravotní potíže (např. počet cyst v ledvinách je minimální) a dožijí se často i vysokého věku, mohou přesto být PKD pozitivní. Hlavní riziko v těchto případech představuje předání nemoci potomkům. PKD je chronické onemocnění a jeho vývoj probíhá někdy velmi pomalu. Cysty jsou v ledvinách již od narození, na začátku jsou velmi malé a s přibývajícím věkem zvířete se zvětšují, čímž stále víc narušují funkci ledvin. Cysty rostou obvykle pomalu, a proto se známky nemoci projeví až v poměrně pozdním věku. Nicméně PKD se může manifestovat v jakémkoliv věku, nejčastěji se příznaky nemoci u koček objevují kolem 7. až 8. roku života zvířete. Neexistuje způsob, jak předpovědět rychlost vývoje nemoci u jednotlivých koček. Diagnostickou metodu vyvinul tým doktorky Leslie A Lyons z univerzity UC Davis. V roce 2004 doktorka Lyons metodiku zveřejnila ve vědeckém časopise. Laboratoř Genomia používá metodiku doktorky Lyons s jejím souhlasem. Vyšetření PKD1 genu lze provádět z krve nebo stěru sliznice ústní dutiny. Nedoporučuje se provádět stěr sliznice ústní dutiny u kojených koťat, která mohou mít v ústech buňky matky.
FeLV (Feline Leukose Virus) – leukóza koček – kočičí leukemie
Virus proniká do buněčných struktur a může v nich léta setrvávat bez projevů. Projeví se až při oslabení organismu či při zvýšených nárocích na něj (březost, jiná nemoc). Příznaky jsou poruchy imunity, chřadnutí, zvětšení mízních uzlin, záněty sliznice dutiny ústní, uší, kůže, respirační infekce, průjem, nádorové bujení orgánů, leukémie. Klinický průběh se podobá lidskému AIDS, ale pro člověka ani jiného živočicha, který nepatří ke kočkovitým šelmám, není infekční. Přenáší se kontaktem, pokousáním, ze společných misek, placentárně i mlékem, tedy z matky na plod. Inkubace je 8 týdnů po setkání se s virem – vylučování slinami, mlékem, močí (ze slin i krve kočky lze zjistit přítomnost protilátek). Léčí se podporou imunity, podáním ATB (sekundární infekce), vitamíny. Krevní testy se běžně provádí před krytím kočky. Postižené kočky se musí chovat odděleně a nesmí se účastnit výstav. Onemocnění léčit nelze. O kočku s pozitivním testem je nutné dobře pečovat a lze jí podávat preparáty na zvýšení imunity, kolostrum, aloe vera, koloidní stříbro, probiotika. Při propuknutí nemoci se podávají léky na zmírnění jejích projevů.
FIV (Feline immunodeficiency virus) – virová imunodeficience koček
Tato nemoc je podobná lidskému AIDS a je způsobena virem FIV. Kočka se nakazí nejčastěji krvavými potyčkami nebo krytím. Může onemocnět hned, ale také nemusí vykazovat žádné příznaky i řadu let. Projevuje se poruchami imunity a končí úhynem kočky. Taktéž není nemoc přenosná na člověka. Příznaky nemoci jsou opakované bakteriální, plísňové infekce, zvětšené mízní uzliny, záněty dásní, kůže, průjmy, záněty spojivek, teploty, rýma, glaukom (zelený zákal), nádory, neurologické abnormality, nutkavé pohyby, strach, agresivita. Bohužel zatím neexistuje očkování ani dokonalá léčba proti této nemoci. Lze podpořit imunitu, podat ATB (sekundární infekce), vitamíny. Díky (nejen) této nemoci nelze chovným kočkám a kocourům nechat volný výběh.
FIP (Feline Infectious Peritonitis) – infekční peritonitida koček
Je to relativně častá, neléčitelná a smrtelná nemoc koček domácích. FIP je jedním z největších zabijáků koťat a mladých dospělých koček. Postihuje především kočky chované společně s jinými kočkami, jako jsou kočky útulkové a kočky z větších chovatelských stanic. FIP patří mezi trojici smrtelných nemocí koček označovaných třípísmennou zkratkou začínající na písmeno F. Z těchto nemocí má nejrychlejší průběh. Druhé dvě nemoci jsou FeLV (kočičí leukóza) a FIV (kočičí AIDS). Kromě kočky domácí mohou onemocnět některé kočkovité šelmy, zvláště vnímavý je gepard. Na jiná zvířata nebo na člověka nemoc přenosná není. Původcem je kočičí koronavirus zvaný FeCoV. Koronaviry jsou docela velké viry s výraznou schopností proměnlivosti. Ta zapříčiňuje existenci dvou subtypů viru: Nevirulentního FECV, střevního koronaviru, který způsobuje přechodný průjem, a virulentního FIPV, viru FIP. Virus FIP dále tvoří dva odlišné sérotypy. Koronaviry jsou poměrně odolné ve vnějším prostředí, mohou se přenášet i na předmětech či oděvu a v suchém stavu při pokojové teplotě mohou přežít až 7 týdnů. Většina běžných dezinfekčních prostředků je však zničí, zvláště účinný je chloroform, chlorhexidin, éter, metylalkohol, lyzol, povidon-jodid (betadina) a benzalkonium chlorid. Teploty nad 56 °C je ničí během 15 – 60 minut. Přenos: FIPV jako takový je infekční jen velmi zřídka. Je totiž silně vázaný na tkáně hostitele a do trusu či do moči se uvolňuje jen v případě, že se vytvořené zánětlivé ložisko provalí do střeva či do ledvinového kanálku. Střevní koronavirus FECoV však infekční je, vylučuje se trusem nakažené kočky a to někdy i několik měsíců. Je možné také trvalé bezpříznakové nosičství. Přenos je snadný přes předměty kontaminované trusem, především pokud kočičí záchodek sdílí víc koček. Proměnlivost koronavirů znamená, že ve střevech nakažených koček se neustále tvoří nové mutace, nové kmeny. Náhodná ztráta jednoho genu střevního koronaviru způsobí změnu jeho afinity, místo střevních buněk začne napadat makrofágy, jeden typ bílých krvinek. Tento mutantní virus je právě virus FIP. Průběh nemoci: Infekce střevním koronavirem je obvykle bez příznaků, někdy se objeví krátkodobý průjem. Nakažené kočky však vylučují virus trusem, a to až 18 měsíců, minimálně půl roku. Opakovaná infekce je možná. Koťata vylučují větší množství viru než dospělé kočky a množení viru podporuje také oslabení imunitního systému, například při současné infekci FIV. Čím víc se virus množí, tím větší je pravděpodobnost jeho mutace v FIPV. Střevní koronavirus zmutuje až u 20 % nakažených koček. Co se stane dále, záleží na imunitním stavu organismu. V naprosté většině případů je virus, který pronikne do makrofágů, okamžitě zničen i s nakaženými buňkami silnou buněčnou imunitou hostitele. Při slabší reakci buněčné imunity se nakažené makrofágy šíří do celého těla. Pokus organismu zdolat infekci tvorbou protilátek v této chvíli už není úspěšný, přestože protilátky dokáží omezit množení střevního koronaviru. Při FIP však množství protilátek průběh nemoci naopak zhoršují tvorbou imunokomplexů a vznikem nekontrolovatelné zánětlivé reakce. Rozvíjí se infekční peritonitida. Pokud má FIP propuknout, rozvíjí se obvykle 6 až 18 měsíců po infekci střevním koronavirem, ale může to trvat roky. Nemoc obvykle postihuje kočky ve stáří 3 měsíce až 3 roky, 50 % nemocných koček je mladších jednoho roku. FIP je ale možná u každé kočky a ve větším riziku jsou také staré kočky s již oslabeným imunitním systémem. Zdá se, že čistokrevné kočky onemocní častěji a existuje i plemenná predispozice k FIP u koček britských krátkosrstých, bengálských, habešských, birem, ragdollů, koček himalájských a rexů. Vlhká FIP: Podle klinického obrazu se rozlišují dvě formy FIP: Efuzivní, „vlhká“, a neefuzivní, „suchá“ FIP. Vlhká FIP se rozvíjí u koček, které nejsou schopné mobilizovat buněčnou imunitu. Přítomnost FIPV u nich vyvolá bouřlivou tvorbu protilátek spojenou s hypersenzitivní reakcí. Začíná nechutenstvím, netečností a zvýšenou teplotou, která nereaguje na léčbu antibiotiky. Postupně začíná být patrné buď zvětšení břišní dutiny v důsledku hromadícího se výpotku, nebo ztížené dýchání kvůli výpotku v dutině hrudní. Zvětšené břicho je u 85 % nemocných koček. Občas se přidá zvracení, průjem nebo žloutenka. Suchá FIP: Při suché FIP je organismus schopný do určité míry udržet zánětlivou reakci pod kontrolou, vznikají však ohraničená zánětlivá ložiska, pyogranulomy, v různých orgánech. Suchá FIP může relativně dlouho probíhat bez patrných příznaků nebo způsobovat jen lehké, přehlédnutelné potíže, jako je únava a postupné hubnutí. Nemocná koťata pořádně nerostou. Únava, postupující nechutenství a střídavá horečka, která nereaguje na léčbu antibiotiky, je vůbec nejčastějším příznakem FIP, bohužel ale zcela nespecifickým, takto se může projevovat velká spousta nemocí. Minimálně u 10 % koček se suchou FIP je časem poškozen mozek a objevují se nekoordinované pohyby, přecitlivělost, křeče, obrny, změny osobnosti až demence. Může se rozvinout i vodnatelnost mozku. Časté jsou také změny na očích, zánět spojivek a záněty nebo krvácení v přední oční komoře. Kromě postižení mozku a očí, které je dohromady přítomno u 60 % koček se suchou FIP, se proto mohou objevit záněty kloubů a příznaky selhávání jater či ledvin. Efuzivní a neefuzivní forma FIP může přecházet jedna v druhou, nemoc může začít jako vlhká FIP, mobilizací imunitního systému může přechodně přejít v suchou FIP a po zhroucení imunity může opět přejít ve FIP efuzivní. Jak v tom případě poznáme, že má kočka FIP? Diagnostika FIP během života kočky bývá málokdy jednoduchá. Vlhká forma s výpotky v břiše nebo v hrudníku se příznaky podobá selhání srdce, jater či ledvin, ztížené dýchání s výpotkem v hrudní dutině může vyvolat také nádor a v úvahu připadají také bakteriální záněty pohrudnice nebo pobřišnice a toxoplazmóza. Pro FIP je v krevním obraze typická chudokrevnost, velké množství bílých krvinek neutrofilů a málo lymfocytů. Vyšetřením bílkovin krevní plasmy se najde obrovské množství tzv. globulinů, což jsou všechny ty vytvořené protilátky. Odebraný výpotek je světlý, žlutý, většinou čirý, velmi viskózní a lepivý, při protřepání pění. U suché formy je nález v krvi stejný jako u vlhké formy. Dále se FIP předpokládá při horečce, která nereaguje na léčbu antibiotiky, zvláště když jsou přítomné známky postižení očí nebo mozku. Je třeba odlišit FeLV, záněty mozkových blan, nádory různých orgánů a tuberkulózu. Rychlé testy pro průkaz protilátek jsou celkem k ničemu, protože nedokáží rozlišit protilátky proti FIPV a FECoV. Ty má však až 30 % všech koček. Naopak u kočky umírající na FIP už protilátek v krvi může být velmi málo. Z výpotků a v omezené míře také z krve se dá metodou PCR odhalit přímo zmutovaný virus. Tato metoda je naopak velmi přesná. Zlatým standardem diagnostiky FIP je průkaz viru uvnitř makrofágů ve tkáních. Vzorky k vyšetření se nejčastěji získají během pitvy zvířete. Diagnóza FIP, zvláště té suché, během života kočky je proto založena na vyhodnocení mnoha různých testů, jestli to „sedí“. Léčba FIP: Infekční peritonitidu koček nelze vyléčit. U vlhké formy se doba přežití pohybuje kolem dvou až čtyř týdnů, u suché FIP 2 až 6 měsíců. Život může někdy prodloužit aplikace kortikoidů, interferony efekt spíš nemají. Prognóza je vždycky špatná. Prevence: Zamezit výskytu FIP v chovech koček je obtížné až nemožné. Je to nemoc spojená s výskytem střevního koronaviru. Ten je velmi nakažlivý a snadno se přenáší. K prevenci přenosu koronaviru od kočky, která jej vylučuje, na kočku zdravou, by tyto dvě kočky musely být zcela izolovány. Musely by žít odlišných budovách, virus se přenáší i vzduchem, se samostatnými miskami na vodu a krmivo, se samostatnými kočičími toaletami včetně steliva a lopatky na trus a ošetřovatel by se musel před příchodem k izolované kočce převléknout. Riziko rozvoje FIP: Protilátky proti střevnímu koronaviru má 60 % koček z domácností, kde je chována více než jedna kočka, a prakticky všechny kočky z chovatelských stanic a útulků, kde se chová více než šest koček. Tyto kočky si mezi sebou mohou koronavirus předávat mnoho let, v cyklech infekce a následné reinfekce. FIP se v takovém prostředí prostě občas objeví, nejčastěji u koťat od 3 do 16 měsíců. Riziko stoupá s větším množstvím zvířat, tvoří-li větší část chovaných koček mladé kočky a koťata, při přidávání nových zvířat a při současném výskytu dalších chorob. Propuknutí nemoci je závislé na selhání imunity hostitele, proto je podporováno stresem, například změnou majitele. FIP je navzdory rozšíření střevního koronaviru sporadickou nemocí. Pravděpodobnost jejího výskytu v domácnosti, kde žije jedna nebo dvě kočky je 1:5000. V prostředí chovatelských stanic nebo útulků ale může riziko vystoupat až na pět až deset procent. Kromě sporadického výskytu se občas FIP objeví ve formě jakési epidemie v chovu, většinou se tak stane při zavlečení nového kmenu FECoV a při přeplnění útulku koťaty. Čím dezinfikovat při výskytu FIP? Pokud se v domácnosti vyskytne FIP, ostatní kočky, nepříbuzné na tu nemocnou, nejsou ve větším riziku vzniku FIP než jakékoliv jiné kočky. Příbuznost zvyšuje riziko kvůli vrozené predispozici. Samotný mutovaný virus není nakažlivý. Po úhynu kočky na FIP nic nebrání pořízení nové kočky. Pro klid duše je možné počkat dva měsíce, po takové době už nikde v prostředí domácnosti žádný koronavirus nepřežívá. Žádná speciální dezinfekce není potřeba. Vakcinace proti infekční peritonitidě: je nespolehlivá a funguje pouze jako ochrana před nákazou koronavirem jako takovým. Nemá smysl u sérologicky pozitivních koček, které už se někdy v životě setkaly se střevním koronavirem. Protože koťata je možné vakcinovat až od 16. týdnů věku, je těžké zajistit, aby se do té doby s koronavirem již nesetkala. Prakticky se očkování proti FIP neosvědčilo a očkovací látka už není k dispozici.
FPV (Feline Panleukopenia Virus) – panleukopenie – kočičí mor
Je velmi nebezpečná virová nákaza (parvovirus), ale existuje proti ní spolehlivé očkování. Jedná se o prudký úbytek bílých krvinek. Není přenosná na člověka ani na jiné druhy zvířat. Přenáší se kontaktem s nakaženým zvířetem (olizování, používání společných misek, WC, krytí, výstavy). Infekce vypukne při oslabení organismu (gravidita, laktace, kastrace apod.). Inkubace je 2 až 10 dní. Projevuje se jako těžký zánět střevní sliznice, která se olupuje, kočka je sklíčená, má bolesti břicha, krvavé vodnaté průjmy a silně zvrací. Není schopná koordinovat pohyby, nemá chuť k jídlu. Teplota je zvýšená či kolísavá. Dochází k odvodnění organismu a rychlému rozvratu vnitřního prostředí. Léčí se podáním antibiotik a infuzí do žíly, rehydratací. Kočka ale běžným očkováním získá imunitu, a pokud tato imunita není dokonalá, průběh nemoci je lehčí a kočku vyléčíme.
KOČIČÍ RÝMA
Jde o infekční nemoci, které se projevují sliněním, slzením, zánětem spojivek, kýcháním, rýmou, zánětem dutin až vředy v dutině ústní. Infekce se přenáší kapénkovou infekcí při kýchání. Dále slinami, slzami, nosními sekrety, a také přímým kontaktem zvířete s kontaminovanými věcmi nebo s člověkem, který se pohyboval mezi nemocnými kočkami. Po zotavení mohou kočky v rekonvalescenci šířit onemocnění po mnoho měsíců. Prevencí respiračních infekcí jsou vakcíny, které brání výskytu herpesviru a kočičího kaliciviru, a jsou součástí pravidelných vakcinačních protokolů pro kočky. První očkování probíhá u koťat starších 8 týdnů, následně za 3 až 4 týdny přichází pacient na revakcinaci. Po roce je vždy nutné přeočkování, další booster (tj. další dávka očkování, která má za úkol imunitu opět zaktivovat) je indikován každé 1 až 3 roky (v závislosti na výrobci vakcíny a infekčním tlaku prostředí). Chlamydiové vakcíny jsou komerčně dostupné nejčastěji v kombinaci FPV (kočičí panleukopenie), FVR (infekční rhinotracheitida) a FCV (kočičí kaliciviróza). Vedle pravidelných očkovacích protokolů je jako prevence kočičí rýmy doporučeno nedávat zdravou kočku ke kočce s klinickými příznaky onemocnění, nedávat kočku do místnosti přeplněné jinými kočkami a předcházet stresovým situacím, neboť kočka vystavená stresu ztrácí dobrou obranyschopnost.
Virová onemocnění (kočičí rýma):
FVR (Feline viral rhinotracheitis) – kočičí virová rhinotracheitida, původcem je FHV-1 kočičí herpesvirus typu 1
Herpesvirus koček je běžnou příčinou infekcí horních cest dýchacích u těchto zvířat. V důsledku poškození sliznic virem často dochází k druhotné bakteriální infekci, která zhoršuje situaci a stav zvířete. Na člověka se herpesvirus nepřenáší. Má střídavý průběh a vylučování viru a je tedy těžké určit přesnou příčinu respiračních příznaků, které začínáme hledat. Inkubační doba je 2 až 7 dní. Klinickými příznaky herpesviru jsou rýma, zánět spojivek a kýchání (zejména při pohybu nebo vzrušení). Počáteční vodový výtok z nosu a očí pomalu přechází do hlenovitého. Jakmile se infekce projeví horečkou, objevuje se výrazné slinění. Během této doby bude kočka s největší pravděpodobností vykazovat známky apatie a deprese. Vzácně se mohou objevit vředy uvnitř ústní dutiny, tento stav se někdy zobecňuje. Nemoc má nízkou mortalitu (úmrtnost) a zdravotní stav u většiny koček se zlepšuje během 5 až 10 dní. Byly ovšem zaznamenány i případy, kdy klinické příznaky nemoci přetrvávaly až po dobu 1 měsíce. Prognóza bývá dobrá, zejména u dospělých zvířat.
FCV (Feline calicivirus) – kaliciviróza
Kalicivirus je snadněji detekovatelný, protože se uvolňuje nepřetržitě. Inkubační doba je 2 až 7 dní. Kočka s akutní kalicivirovou infekcí bude infekční vůči ostatním kočkám během inkubační doby a dále po dobu nejméně 3 týdnů po vzniku příznaků. Kočka, která je nosičem kaliciviru, může být pro jiné kočky vždy infekční. Mladé a nevakcinované kočky nebo kočky s chronickými problémy jsou k infekci náchylnější a může se u nich vyvinout vážné onemocnění. Pro většinu kmenů kalicivirů platí, že dospělé kočky starší 3 let nebo kočky adekvátně očkované budou s největší pravděpodobností méně náchylné a v případě onemocnění bude průběh mírný, kočka se tedy může obejít i bez léčby. Je rozumné izolovat každou novou kočku od ostatních koček v domácnosti po dobu nejméně 1 až 2 týdnů, aby se minimalizoval přenos kaliciviru nebo jiných infekčních onemocnění. Kalicivirus není hrozbou pro člověka, protože je specifický pro dané hostitele. Mnoho kmenů kalicivirů koček se může lišit – od nepatogenních až po vysoce patogenní (choroboplodný, vyvolávající chorobu). Některé mohou zapříčinit až zánět plic, zatímco jiné způsobují nadbytečné slinění a vznik erozí (oděrek) a vředů v dutině ústní, případně i na čumáčku. Obecnými příznaky jsou horečka, nechutenství, deprese, zánět spojivek, zánět v dutině ústní, vznik vředů v tlamě a obtížné dýchání. Příznaky jsou velmi podobné herpesviru a někdy je nemožné je klinicky rozlišit. K tomu nám napomáhá skutečnost, že infekce způsobené kaliciviry mohou poškodit dolní cesty dýchací a sliznici dutiny ústní, zatímco herpesvirus postihuje převážně horní cesty dýchací a oči (spojivky). Zajímavé je, že existují dva kmeny kaliciviru, které u koček ve věku 8 až 12 týdnů způsobují tzv. limping syndrome neboli kulhání. V tomto případě pozorujeme u koček kulhání způsobené bolestivostí kloubů. Obvykle se koťata zotavují bez léčby. Tímto typem kaliciviru mohou být napadeni i očkovaní jedinci, protože neexistuje komerční vakcína, která by chránila před oběma kmeny.
Bakteriální onemocnění (kočičí rýma):
Mycoplasma felis – mykoplazmóza
Je to onemocnění horních cest dýchacích a způsobuje také záněty spojivek. Častěji než samostatné onemocnění se však mykoplasmata vyskytují v kombinaci s dalšími patogeny spojivky a dýchacích cest u koček, jako jsou bakterie chlamydie, Bordetella bronchiseptica a viry. Mykoplasmóza koček zhoršuje, komplikuje nebo modifikuje průběh těchto ostatních nemocí a výsledkem je viditelný zánět spojivek, rýma nebo chřipka koček, u kterého se bez laboratorního vyšetření nedá určit, které choroboplodné zárodky ho vyvolaly. Kočičí mykoplasmata jsou velmi malé bakterie, patří mezi nejmenší známé organismy, které neparazitují uvnitř buněk. Nemají ani buněčnou stěnu. Spousta jich je neškodným komenzálem na sliznicích. Mohou být podmíněně patogenní a na onemocnění se podílet při oslabení hostitele. Prakticky všechny kočky hostí několik druhů mykoplasmat v hltanu a hrtanu, 30 % zdravých koček má mykoplasmata přítomná i v průdušnici a 20 % na oční spojivce. U koček se zánětem horních cest dýchacích je procento nosičů vyšší. U koček se zánětem spojivek jsou mykoplasmata přítomná na spojivce v téměř 100 % případů. Kromě sliznic horních cest dýchacích jsou mykoplasmata běžně přítomná také na sliznicích urogenitální soustavy, tam ale u koček nepůsobí žádná onemocnění. Nejpatogennějším mykoplasmatem kočičích sliznic je M. felis. Druhů mykoplasmat existuje ale velké množství a vyskytují se i společně. Další druhy jsou například M. gateae, M. feliminutum, M. cynos a ureaplasmata, U. felinum a U. cati, kteří žijí na sliznicích močopohlavní soustavy. Ve vnějším prostředí jsou velmi křehké a ničí je všechny běžné dezinfekční přípravky. Jediným zcela odlišným a nebezpečným druhem mykoplasmat u koček je Mycoplasma haemofelis, původce infekční anémie. Klinické příznaky mykoplasmózy koček: Kočka bývá hostitelem mnoha druhů mykoplasmat, aniž by jí to způsobovalo jakékoliv potíže. Vypuknutí nemoci vyžaduje stresovou situaci jako držení přílišného množství koček na omezeném prostoru nebo nehygienické podmínky chovu. V tom případě se mykolasmy mohou šířit z jedné kočky na druhou a výsledkem je obvykle nakažlivý zánět spojivek. Oko slzí, spojivky jsou zarudlé, prosáklé a kočka oko přivírá. Vodnatý výtok se mění v hlenovitý lepkavý, někdy nemoc doprovází mírná vodnatá rýma. Obvykle není postižena rohovka. Častěji k tvorbě rohovkových erozí a vředů dochází při souběžné infekci herpesvirem. Při onemocnění herpesvirózou, kalicivirózou, chřipkou nebo chlamydiózou působí mykoplasmóza koček s oblibou jako sekundární bakteriální infekce, společně s bordetelami a pasteurelami. U silně oslabených zvířat, či u malých koťat mohou mykoplasmata způsobit zápal plic. Nemocné kočky kašlou, zrychleně dýchají, jsou apatické a nechtějí moc žrát. Nemusí mít horečku ani rýmu. Mykoplasmata mohou být u oslabených zvířat také příčinou zánětů kloubů nebo mozkových blan. Diagnostika není úplně jednoduchá, příznaky se překrývají s jinými patogeny dýchacích cest nebo s jinými příčinami zánětu spojivek. Nejnápadnější je fakt, že stav zvířete se nezlepšuje po podání penicilínových antibiotik, ty totiž na mykoplasmózu nefungují. Původce je možné prokázat ve výtěrech kultivací. Mykoplasmata jsou ale velmi citlivé mikroorganismy, vyžadují transportní půdu a obložené ledem co nejrychlejší transport do laboratoře. Na dobu delší než 24 hodin už potřebují uchovávání v suchém ledu. Mohou proto snadno uhynout ještě před doručením a v laboratoři pak nic nevyroste a výsledek kultivace je falešně negativní. Proto je jednodušší prokazovat jejich DNA metodou PCR. Ovšem vždy je potřeba mít na paměti, že i zdravé zvíře může být hostitelem mykoplasmat a že mykoplasmata nemusí být a málokdy bývají primární patogen. Léčba mykoplasmózy koček: I neléčené kočky s mykoplasmovým zánětem spojivek se během 2 – 6 týdnů samovolně uzdraví. Kočka může zůstat trvalým nositelem bakterií a u některých se mohou záněty vracet. I navzdory léčbě mykoplasmata dokáží přetrvávat na sliznicích takhle dlouho. V laboratoři proti mykolasmatům působí tetracyklínová antibiotika a fluorochinolony. Ke skutečné likvidaci mykoplasmat na sliznicích je ale potřeba podávat je tři týdny. Navíc u koček s onemocněním horních cest dýchacích nemusí podání antibiotik zásadně zlepšovat jejich zdravotní stav, jen snižuje počet mykoplasmat nalezených ve výtěrech. Tetracyklíny ani fluorochinolony nejsou vhodné pro koťata, která jsou častými pacienty s rýmou a zánětem spojivek. Těm se dávají makrolidy a linkosamidy. Některé druhy mykoplasmat jsou vůči makrolidům rezistentní. Při zánětech spojivek se kromě celkové léčby přidávají také oční kapky nebo lépe oční masti, které by neměly obsahovat kortikoidy. Prevence mykoplasmózy: Proti mykoplasmóze se kočky nedají očkovat. Pokud je kočka zdravá, dobře živená, nedostává se do styku s velkým množstvím jiných koček a žije v čistém prostředí, případná mykoplasmóza koček u ní bude probíhat jako mírná nemoc. Proti herpesviróze, kaliciviróze nebo chlamydióze navíc kočky očkovat lze a mykoplasmóza koček využívá oslabení sliznic při těchto onemocněních.
Chlamydia Felis – chlamydióza
Je chronické onemocnění dýchacích cest, způsobené bakterií Chlamydia psittaci. Kočky s touto nemocí často vykazují obecné příznaky infekce horních cest dýchacích, jako jsou výtok z očí, z nosu, kýchání, kašel, ztížené dýchání, nechuť k jídlu a v neposlední řadě se může přidat i horečka. V horším případě se může rozvinout až zánět plic. Při léčbě je prognóza (neboli předpověď průběhu a zakončení nemoci) dobrá. Častěji se vyskytuje u koťat, ale setkáváme se s ní u všech věkových skupin a plemen koček. U koček nacházejících se v přeplněných prostorách s jinými zvířaty (např. v útulku) je zvýšené riziko infekce. Přenos probíhá velice snadno, a to i bez přímého kontaktu s nakaženým zvířetem. Vykašlané nebo vykýchané molekuly se šíří po místnosti a člověk tak může přenášet a šířit bakterie dotykem nebo stačí, aby přišla kočka do kontaktu s infikovaným předmětem (pelíšek, krmení apod.). Diagnosticky se využívá často stěru ze spojivkového vaku a následné PCR diagnostiky v laboratoři (PCR = Polymerase Chain Reaction neboli polymerázová řetězová reakce je metoda rychlého a snadného zmnožení úseku DNA založená na principu replikace nukleových kyselin. V genetice se užívá k diagnóze některých infekčních onemocnění.). Léčba kočičí rýmy bakteriálního původu souvisí s přímým užíváním antibiotik. Antibiotika se také využívají jako clona pro tlumení sekundárních bakteriálních infekcí u virových onemocnění, avšak obecná léčba v tomto případě spočívá v léčbě symptomatické, tj. léčbě jednotlivých symptomů (příznaků) onemocnění. Dále je vhodná doplňující léčba očí a využití stimulátorů imunity. Pro pohodlí kočky se doporučuje častěji odstraňovat oční a nosní sekrety. Většina koček ztrácí chuť k jídlu a jídlo odmítá – nemohou si přičichnout, necítí vůni potravy. Je tedy třeba vybírat velice lákavé a voňavé konzervičky, eventuálně přejít k podávání z ruky či stříkačkou. Pokud nemoc postupuje rychle a klinické příznaky se zhoršují, je nutné přistoupit k hospitalizaci. Při déletrvajícím nechutenství je třeba kočku asistovaně krmit, v některých případech se přistupuje k zavedení jícnové sondy. V případech těžké dušnosti je třeba využít kyslíkový box, u dehydratovaných jedinců je indikována intenzivní několikadenní infuzní terapie.
Dermatofytóza
Dermatofytóza, též dermatomykóza, je kožní onemocnění zvířat způsobené parazitickými plísněmi, které rozkládají kůži, chlupy, peří i drápy. Příznaky dermatofytózy jsou velmi rozmanité, od nadměrného línání přes tvorbu lupů a šupinek na kůži, po řídnutí až vypadávání srsti. Nejznámějším projevem je tvorba okrouhlých ložisek vypadaných chlupů, které jsou ohraničené zarudlým šupinatým lemem, rozšiřují se do okolí a následně se zevnitř hojí. Nemoc obvykle nesvědí. Nemoc trápí hlavně kočky a morčata a vyskytuje se také v zamořených teletnících. Zvláště u psů je pravděpodobnější nějaký jiný původce podobně vypadajícího kožního onemocnění. U ptáků se nejčastěji objevuje jako fafus a tvoří se bílé šupinky na neopeřených částech těla. U koček může dermatofytóza vypadat jako naprosto jakékoliv kožní onemocnění. Lysivá ložiska nejsou typická, příznaky postižení se často objevují na ušních boltcích jen jako zřídnutí srsti. Dalším častým příznakem přítomnosti plísní je zvýšené šupinatění a tvorba lupů. Plísňové onemocnění na sebe může upozornit v podobě svědivého ekzému, pupíncích na bradě, které jsou k nerozeznání od kočičího akné, začervenáním a zhrubnutím kůže podobné tzv. eosinofilnímu komplexu, což je alergické onemocnění, nebo zánětu kůže u kořene ocasu, který vypadá jako hyperplazie ocasní žlázy. Ložiska lysivosti kočku obvykle nesvědí. Ostatní projevy v sobě nesou alergickou složku na přítomnost plísně a svědit mohou.
Kočičí akné
je akné u koček. Jde o častý zdravotní problém u těchto zvířat. Ve většině případů jsou symptomy mírné a časem zmizí. Vážnější případy však kazí vzhled kočky a průběh nemoci je chronický. Kočičí akné se vyskytuje u koček obou pohlaví, všech věků i plemen. Kočičí akné je typicky způsobeno bakteriální infekcí. Jiné podobné (ale daleko vzácnější) problémy jsou způsobeny roztoči, demodikózou, plísněmi či kvasinkami, a autoimunitními nemocemi. Černé tečky se objeví v srsti kolem tlamičky a na bradě. Není to špína, ale černý maz. Ucpané mazové žlázky vlasových folikul vedou k uhrům (tzv. komedonům), které se pak zanítí, opuchnou, a tvoří se vředy a stroupky. Někdy to kočku svědí a dráždí; časté drbání může způsobit krvácení. Kůže bývá rudá a bolestivá, a po čase i lysá. Příčiny: hyperaktivní mazové žlázy, nedostatečná hygiena, alergie na krmivo, plastové misky, stres. Léčba: Kromě čistých keramikových či skleněných misek a zkoušení jiného typu žrádla (zvláště granulí), radí veterináři následující: benzoyl peroxid – želé, mupirocin – krém, isotretinoin (Retin-A), systemická antibiotika, kortikosteroidy, domněnky o hormonální bázi byly překonány; dnes se dává důraz na genetickou náchylnost. Kočičí diskuze na internetu radí omývání heřmánkovým čajem, či potírání Betadinem (Jodisolem), nebo alkoholem.
Vzteklina
Vzteklina je akutní virové onemocnění všech savců včetně lidí. Nemoc napadá centrální nervovou soustavu a po objevení se příznaků je prakticky vždy smrtelná. U lidí se přeživší dají spočítat na prstech jedné ruky a u zvířat je jakákoliv léčba vyloučena. Je to jedna z nejznámějších nemocí zvířat a kvůli své nebezpečnosti je na seznamu nebezpečných nákaz, které podléhají hlášení. V Česku je povinnost proti nemoci očkovat všechny psy starší tří měsíců a vyšetřovat všechna zvířata, která poranila člověka, jestli se u nich neukazují příznaky této nemoci. V současné době se na našem území nevyskytuje, Česká republika je oficiálně vztekliny prostou zemí. Kočka je ke vzteklině středně vnímavá, potřebná infekční dávka je u ní 300 000krát větší než u lišky. Prodromální (předchorobné) stadium uplyne do dvou dnů a je doprovázeno podivným chováním doprovázené neklidem a nervozitou. Časté je neustále mňoukání, které může mít změněnou tóninu. U koček je zuřivá forma vztekliny výrazně častější než u psů. Neklid se stupňuje, kočka má úzkostný nebo naopak nepřítomný výraz v očích a může aktivně napadat lidi i zvířata. Objevují se svalové záškuby až křeče, nadměrné slinění nebo svalová slabost a špatná koordinace pohybů. Ochrnutí hltanu je u koček méně časté. Postupně se rozvíjí obrny a paralýzy šířící se od místa vstupu infekce a kočka umírá. Ke smrti dochází obvykle do 3 až 4 dnů po objevení se klinických příznaků, ale některé kočky mohou přežívat deset dnů.
Luxace pately (vykloubení čéšky) – patelární dysplazie
Jedná o abnormální utváření kolenního kloubu, kvůli kterému se patela (čéška) dostává při určitém pohybu nebo postavení kloubu mimo svou správnou pozici (dochází k luxaci). Tato porucha je dědičného charakteru anebo důsledkem úrazu. Zkušený veterinář ji zjistí pohmatem. Kočky s uvolněnou čéškou mají potíže se skákáním a běháním. Typické je občasné zvednutí zadní nožky, nejčastěji při běhu, a chvilkový pohyb po třech. To je právě okamžik, kdy došlo k luxaci čéšky. Ta se ale obvykle po pár krocích vrátí zpět. Tento stav obvykle není bolestivý, ale postupně se může zhoršovat a u staršího jedince vytvořit v kloubu chronické změny, které již bolestivé být mohou. Nejlepším možným řešením je operace, při které jsou korigovány poměry v kloubu tak, aby čéška zůstala trvale ve své správné pozici. Tato vada vede také k diskvalifikaci kočky na výstavě.
Pyometra
Pyometra představuje akutní nebo chronický hnisavý zánět děložní stěny nekastrovaných koček s tvorbou a zadržováním hnisu. Pyometra je běžné onemocnění dělohy, které často vede ke ztrátě chovného potenciálu (často je nutné dělohu odstranit) a v některých případech může být i život ohrožující. Výskyt se zvyšuje s věkem. Většina koček s pyometrou byla starší 5-7 let (průměr 7,6 roku, rozmezí 1-20 let). Klinické příznaky se obvykle objevují během čtyř týdnů po estru u koček se spontánní nebo indukovanou ovulací. Klinické příznaky bývají mírné a laboratorní výsledky málo změněné. Nejlepším diagnostickým krokem je ultrasonografické vyšetření dutiny břišní. Pyometra může být řešena chirurgicky nebo konzervativně, v některých případech může být nejlepším řešením kombinace obou přístupů. Během léčby se podávají antibiotika a léky na vyčištění dělohy.
Zvracení
Může být způsobeno spolykáním většího množství chlupů, rychlým naplněním žaludku při hltavém žraní, anebo po okusování trávy, kterým si kočka čistí žaludek. Pokud kočka zvrací častěji, je nutné vyhledat veterináře.
Průjem
Může se jednat o prostou dietní chybu, ale i o vážnou nemoc. Pokud nezabere úprava diety v podobě např. vařeného kuřecího masa či jiného dietního pokrmu a průjem do 24 hodin nepřestane, vyhledáme veterináře.
Zácpa
Kočka by se měla vyprázdnit jednou za den, maximálně jednou za dva dny. Pokud se tak nestane, jedná se o zácpu. Zkuste jí nabídnout olejovku včetně oleje anebo dvě lžičky másla. Jestli se ani pak do dvou dnů kočka nevyprázdní, je nutné vyhledat veterináře pro odbornou pomoc.
Cukrovka
Pokud má kočka stále žízeň, nadměrně pije a močí, má příliš velkou chuť k jídlu a náhle zhubne, jedná se o příznaky cukrovky. Veterinář stanoví diagnózu, léčbu a dietu. Podobně jako u lidí se nemoc léčí podáváním inzulinu.
FUS (Feline Urological Syndrome) – kočičí urologický syndrom
Je to jedno z dalších častých onemocnění močových cest, kterým trpí hlavně kocouři, protože mají delší a užší močové cesty. Kočky tímto syndromem trpí méně často. Močové cesty se ucpávají drobnými krystalky a drtí, močení je obtížné a bolestivé (někdy i nemožné), v moči jsou stopy krve. Kocour sedí na toaletě, namáhavě tlačí a mňouká (má bolesti). Je nutné rychle vyhledat odbornou pomoc veterináře, který uvolní močový měchýř, určí vhodné léky a dietní stravu.
Chronická selhání ledvin
Úbytek váhy, páchnoucí dech, záněty v tlamě. Touto poruchou funkce ledvin trpí hlavně starší kočky. Léčí se dlouhodobě speciálními léky a dietou.
Alergie
Alergie můžou být různé, např. na některou potravinu. Projevem alergické reakce je průjem a kožní vyrážka. Není jednoduché alergen určit. Kočka může také mít alergii na bleší sliny. Po kousnutí blechou se kočka škrábe a zanese si infekci do kůže. Vznikají tak boláky, které se nehojí. Alergie se léčí podáváním léků a vyloučením alergenu z kočičí stravy a z okolí kočky.
Plísně
Plísně se projevují kruhovými lysinami v srsti. Na kůži se vytvoří šupinky a lysiny se šíří do okolí. Kůže silně svědí, a proto se kočka škrábe. Jiné potíže kočka nemá. Plísně jsou různého původu a není lehké se jich zbavit. Často je nutná karanténa, protože se plíseň mezi kočkami lehce přenáší. Může se přenést i na člověka. Léčí se určenými lokálními přípravky a podáváním tablet, ale lze kočku i preventivně očkovat. Důležitá je přísná hygiena.
Otrava
Příznakem otravy je zvracení, průjem, příměs krve v obojím, třesení, malátná chůze, upadnutí do bezvědomí. Neztrácíme čas a okamžitě vyhledáme veterináře, protože čím déle odkládáme jeho pomoc, tím spíše už bude pozdě. Známe-li původce otravy, vezmeme vzorek nebo obal s sebou. Otrávit se kočka může lecčíms – jedovatými rostlinami, alkoholem, čisticími a desinfekčními přípravky (lyzol), hnojivem, jedem na hlodavce, látkou na hubení slimáků, nemrznoucí směsí atd.
VNĚJŠÍ PARAZITÉ
Blechy
Blechy jsou jednoznačně nejčastějším a nejznámějším parazitem u koček, stejně jako u psů. Koušou hostitele nepříjemně do kůže, kousnutí se může zanítit a způsobit zánět kůže. Hlavně ale může blecha infikovat kočku tasemnicí, protože je jejím mezihostitelem. Hodně zablešená koťátka můžou trpět chudokrevností. Blechy kladou svá vajíčka i mimo srst – do pelíšku, do koberce, do škvír v podlaze, takže není úplně jednoduché se blech zbavit. Musíme kočku odblešit (zásyp, tablety, spot-on), důkladně vše vyčistit, nejlépe i vyhodit, neboť se kočka může znovu nakazit. Koberec a vše důkladně vysajeme vysavačem, textilie vypereme nebo opravdu lépe vyhodíme. Kočku musíme i odčervit – vzhledem k možnosti nákazy tasemnicí, nebo necháme udělat rozbor stolice. Preparáty (spot-on) podáváme i preventivně.
Ušní roztoči
Neboli ušní svrab, je způsoben parazitem – roztočem, který vyvolává zvýšenou tvorbu ušního mazu, který tvoří hnědé hrudky v ušním boltci. Tento roztoč je častým původcem zánětu zevního zvukovodu. Ucho kočku hodně svědí, takže ho klopí a neustále škrábe, a může dojít i k druhotné bakteriální infekci. Léčba trvá několik týdnů pomocí různých ušních kapek a je nutné ji důsledně dokončit. Zanedbání totiž může vést až k poškození hlubších částí ucha.
Svrab
Svrab je svědivé onemocnění, jehož původcem je zákožka svrabová. Její samičky se zavrtávají do kůže a vytvářejí chodbičky, kam kladou vajíčka. Usilovným škrábáním si kočka do kůže zanese bakteriální infekci a vznikne zánět kůže se šupinkami a mokvajícími místy, ze kterých vypadává srst. Svrab začíná na hlavě, postupuje na krk a na celé tělo. Nejčastěji jím onemocní kočky bez domova, které mají špatnou kondici a obranyschopnost. Přenáší se i na psa či na člověka, takže při ošetřování je nutné dodržovat přísnou hygienu. Léčí se lokálními i komplexními preparáty.
Klíště
Klíšťata přenáší bakterie, viry, prvoky i hlístice. Při neopatrném odstraňování klíštěte se může nakazit i člověk – důležité je pak nechat klíště vyšetřit a nečekat na první projevy nemoci. Je prokázán přenos asi 150 druhů infekcí z klíšťat na zvířata. Nejznámější jsou lymeská borelióza, klíšťová encefalitida, babesióza. Odstraňovat klíště musíme tedy velmi opatrně. Potřeme ho nejprve insekticidním přípravkem neškodným pro kočky, olejem nebo mýdlem. Potom jej rotačním pohybem odstraníme – tak, abychom neutrhli hlavu s kusadly, která by se v ráně zanítila. Místo pak dobře vydezinfikujeme. Nejlepší proti klíšťatům je prevence – spot-on za krk, existuje ale i možnost např. proti borelióze kočku nechat očkovat.
VNITŘNÍ PARAZITÉ
Škrkavky
Škrkavka je tenký bílý červ, dlouhý 7 až 10 cm. Její zárodky přežívají i v půdě, proto si je můžeme přinést domů na botách, kolech od kočárku apod. Proto se kočky již od kotěcího věku odčervují i preventivně, dále před plánovaných krytím a v březosti. Vhodné léky na odčervení (tablety, pasta) nám doporučí veterinář. Pokud nenajdeme škrkavky ve stolici či zvratcích, neznamená to, že nemůže být kočka nakažena. Takto se totiž projevují jen v případě masivní infekce. Pokud chceme mít jistotu, necháme vyšetřit stolici kočky na přítomnost parazitů. Kočka se škrkavkami nakazí kontaktem s trusem nemocné kočky, hmyzem, myší, potkanem apod. Tento parazit může kočkám a koťátkům způsobovat velké zdravotní problémy. Koťátka se škrkavkami jsou chudokrevná, podvyživená a může u nich dojít k uzavření střeva. U březí kočky škrkavky způsobují porodní komplikace, poškození nebo smrt plodů.
Tasemnice
Tasemnice je dlouhý plochý červ s článkovaným tělem. Veterinář nám opět určí spolehlivé léky na její odstranění. Kočka se tasemnicí nejčastěji nakazí od psa, dále syrovým masem nebo štípnutím nakažené blechy. Venku také sežráním hlodavce. Články tasemnice ve stolici kočky nemusí být patrné. Kočka nevypadá nijak nemocně, ale může mít matnou srst a je pohublá, i když jí chutná. V oku se může objevit mžurka. Tak jako psi může kočka tzv. sáňkovat – otírat si konečník o podlahu, protože jí svědí. Stejné příznaky může mít kočka i při napadení škrkavkami. Prevencí je odblešování, pravidelné odčervování a přísná hygiena.
Toxoplazmóza
Je způsobována prvokem toxoplasma gondii. Pokud dodržujeme dostatečnou hygienu, nemusíme se infekce bát. Trus z toalety odstraňujeme minimálně jednou denně pomocí lopatky. Zabráníme tím dozrání oocyst (oocysta je mikroskopicky viditelné vývojové stádium jednobuněčných organismů), které by kočka mohla případně vylučovat – potřebná doba k dozrání oocyst je 48 hodin. Těhotné ženy by pro jistotu měly čistit kočičí WC v rukavicích. Ochrana kočky před nákazou spočívá v tepelné úpravě masa nebo jeho přemražením při teplotě -20°C po dobu minimálně 48 hodin.
Filarióza
Dříve se tato původně tropická nemoc vyskytovala jen v tropických a subtropických oblastech Asie, Afriky, Ameriky a Tichomoří, ale vlivem oteplování se rozšířila i do naší země. Původcem této parazitární nemoci jsou srdeční a podkožní červy, jejichž larvy přenášejí infikovaní komáři svým bodnutím. Prevencí je hlavně antiparazitární preparát ve formě spot-on.